*Tento blog nie je pro ana, ani pro mia, no takéto dievčatá neodsudzujem a spriatelím rada s každým! :)*
Vek: 17
Výška: 165cm
83-69-89
Začínajúca váha: 64kg (marec 2012)
Najnižšia váha: 48kg (október 2012)
Aktuálna váha: 50,8 kg
1. ciel : 52kg
2. ciel : 51,5kg
3. ciel : 51kg
4. ciel : 50,5kg
5. ciel : 50kg
6. ciel : 49,5kg
7. ciel : 49kg


Štvrtok - stále bolí

26. září 2013 v 19:37 | Kejinkitka |  dennodenné bláboly
Všetky začiatky sú hrozné.
No myslela som, že sa to aspoň o trošičku zlepší.
Nie.
Je to rovnaké, ba by som povedala, že až horšie každou minútou.
Lebo mi začali dochádzať súvislostí.

1.) Už v sobotu aj nedeľu sa sťažoval na to, že je chorý. Síce sme boli spolu oba dni skoro celé, ale že vraj niečo od do mňa niečo chytil. Pondelok mi napísal cez FB prosím pekne áno, čítate správne, cez facebook, že by chcel pauzu. Ja som mu na to odpísala, že načo pauzu, ak jeden z nás očividne nechce pokračovať...a potom som napísala, že bola by som rada, ak by to riešil normálnou cestou. Sadli sme si, porozprávali. On na to, že rád, ale "je momentálne indisponovaný" a nechel ma ďalej vodiť za nos. Ja na to, že tak telefón má a predsa len, je to osobnejšie, ak je fakt taký chorý.
Aha...
Takže.
Pondelok je taaak chorý, že sa so mnou ani nemôže stretnúť, aby mi dal "kopačky na úrovni" a utorok večer si už trsá na diskotéke a chodí do divadla (mali slávnostné otvorenie univerzity).
Jednoducho - on to bral ako vybavenú vec. Len jej napíšem na fb že je koniec (teda pauza, ale pravdepodobne by sa sám dopracoval ku koncu do konca týždňa). A neriešim ďalej. Zbavil sa "nádora" rýchlo, účinne a jednoducho. Nemusel sa so mnou ani stretnúť, proste rýchla vybavovačka cez net a hor sa do vysokoškolského života plného zábavy.

2.) Mal teraz 4 mesiace prázdnin. A bol celý čas doma. Sem tam síce šiel aj s kamarátmi, no bolo to veeeľmi občasne. Čas trávil buď so mnou alebo s rodinou (alebo aj mňa pozval na nejaké oslavy a tak...). Začínal mať depky. Nikde nechcel chodiť, len doma za netom a hrami, so mnou, s rodinou. Aj ho volávali vonku, no on jednoducho nechcel. Teraz na konci jeho prázdnin (pred týždňom) mi vravel, ako ho život nudí a nebaví. Že už sa teší na školu...noví ľudia, nové zážitky, nové momenty, vysokoškolská zábava...proste parádička život. A že dúfa, že ho život začne konečne baviť.
Viete kedy mi dal kopačky?? Pondelok večer.
Viete, kedy mu začala škola? Utorok ráno.
Zaujímavé. Ako s novou kapitolou života ako sám vravel ma hneď odfajčil. Vtedy mi to také neprišlo, no čím viac o tom rozmýšľam, tým väčší mám pocit, že ma mal len na vyplnenie času. On nikde nechcel chodiť von a ak ma chcel vidieť, stačilo mi zavolať "láska poď ku mne" a už som tam bola. Neviem...fakt...mala som pocit, že ma miluje, že ma strašne miluje. Ale ja tomu celému nerozumiem proste...fakt mi to také príde, ako mu končila pondelok jedna kapitola a utorok vedel, že mu začína nová, nový život, tak ma pustil k vode. A ja sprostá som naletela a myslela som si, že ma fakt ľúbi :(. Nuž, asi sa nikdy nedozviem pravdu.

Mám strašnú chuť mu napísať. Jednoducho pre mňa to nie je ukončené. Nič sme si nevyrozprávali. A pre mňa ak to nie je vyrozprávané, tak to nie je ukočené a stále to bolí. Neviem...napísať mu? Napisal mi naposledy pondelok kúsok po 23, či som v poriadku...neodpísala som. Proste...nechcem ho prosiť, aby sa ku mne vrátil ani doprosovať ani nič...mám predsa svoju úroveň trošku. Ale potrebujem to rozobrať a na čom som a čo a ako nech mi úprimne povie. Zbytočne sa tu budem vám rozpisovať (aj keď mi to strašne pomáha + vaše reakcie tiež), jediný, kto mi vie dať otázky na odpovede je on. Ach jaj...čo by ste vy spravili?? Potrebujem vedieť na čom som a vyjasniť si to, no neviem, či sa mu ozvať, alebo to nechať tak. Poraďte mi!!

Ináč, mám strašné zdravotné problémy. Od smútku mám nechutenstvo, jedlo do seba strkám len za to, že som hladná. Na nič nemám chuť. Neviem sa už 3 dni "vytoto" od smútku. Vkuse ma bolí hlava ako na neho myslím. Dneska som sa za celý deň 2x pousmiala. Nebaví ma už žiť (nie, nechcem sa zabiť, až tak mi nešibe). Nebaví ma nič. Na nič sa neteším.

No uvedomila som si jedno. Aká som ešte pred týždňom bola. V hlave 80% jedlo, čo som jedla, kedy, čo budem, či si to môžem dovoliť, váha, miery, ako vyzerám...sem tam na to pomyslím aj teraz...no a presne to chcem zmeniť!!
Už to nechcem!
1.) Nechcem sa o jedle tak často rozprávať
2.) Nechcem premýšľať kedy si čo dám, čo si dám, ako veľa...chcem mať dobrý prístup k jedlu, nie takýto!
3.) Nechcem premýšľať nad váhou, mierami...ničím takým...nebudem sa vážiť od teraz...neviem ako dlho, nedávam si časové obmedzenie...ale dlho.
4.) Dneska posledný krát pridávam môj jedálniček...súvisí to s bodom číslo 2. Nechcem si už jedlo vážiť, a fotiť a dávkovať a rozmýšľať nad ním a zapisovať si, aby som na nič nezabudla, čo som jedla a stále nad ním premýšľať. Samozrejme, vás budem podporovať naďalej, no ja sama max. napíšem, či sa mi v tomto smere dneska darilo alebo nie. Snáď chápete.

Takže:
Raňajky (07:50) : slivková taštička + cca 1 a pol pohára kokosového mlieka
Desiata (11:15) : malé jablko
Obed (14:15) : málinko (asi polovičná porcia) číny (kuracie na sladkokyslej omáčke) + 1 a pol kopčeka ryže (fotka) + ešte som mala polku z ostrokyslej polievky (málinko toho je)
Večera (18:15) : trocha oranžovej papriky s trochou cottage cheesu
Pitný režim : veeeľa vody
Váha : nevážila som sa a ani nemienim


Zároveň sa mi ozval expriateľ, že ruší nedeľu. Nevadí. Tak sa budem učiť...alebo čo.
Zabudli som si dosku so zošitmi v škole, takže "sa nemám čo učiť", tak vás idem obehať.
A prepáčte za tak deprimujúce články poslednú dobu. Fakt sa ešte krotím, či mi veríte alebo nie! Som jednoducho dosť romantický a citlivý človek a fakt som ho milovala a aj stále milujem. Zajtra by sme boli spolu 8 mesiacov :(((((!!! Tak som sa tešila na ten deň. Mala som prichystanú pre neho básničku (no skôr niečo ako vyznanie) a teraz si ju čítam a plačem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allie Allie | 26. září 2013 v 19:40 | Reagovat

Ahoj.. mohli by sme sa skamošiť ?.. :) potrebujem podporu :)

2 Kejinkitka Kejinkitka | Web | 26. září 2013 v 20:11 | Reagovat

[1]: Samozrejme! Hoď mi sem tvoj web :).

3 Claire Claire | Web | 26. září 2013 v 21:01 | Reagovat

Princezno, kluci jsou zbabělci, je pro ně snadnější to udělat přes facebook, než osobně. Ale s tou pauzou máš pravdu,když jeden pochybuje, nemá cenu to udržovat. I já takhle ukončila "pauzu" navrhnutou od expřítele a bylo mi děsně, celou noc jsem prořvala, protože to byl první kluk, do kterého jsem se zamilovala a nejednalo se letní lásku.

Třeba to jsou souvislosti, co si dáváš k sobě jen proto, že se to čirou náhodou hodí, ale je to divný s tím, že chce nový život a hned ten den, kdy mu začíná, už s tebou není.

Nepiš mu, já osobně bych počkala, až se ozve sám, jestli je dospělý, měl by mít trochu rozumu, i když o něm pochybuji vzhledem k tomu, co ti provedl

4 Karol Karol | Web | 26. září 2013 v 21:32 | Reagovat

Achjo :( jestli Tě to uklidní, tak mě furt bombarduje ex a vše mi vyčítá... teď o mě projevil zájem jeden klučina a já se bojím, že ho třeba po čase omrzím, tak nevím, co dělat :(

5 Bethingirl Bethingirl | Web | 26. září 2013 v 22:33 | Reagovat

S kamarádkou se minulý týden taky rozešel kluk, rovněž přes facebook. Podle mě je to ten největší hnus, co ti kluk může udělat. Je to tak příšerně neosobní a bezcitný! A drž se. Jo, už jsem si tě přidala na facebooku ;)

6 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. září 2013 v 4:09 | Reagovat

díky za přidání:)

7 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. září 2013 v 4:13 | Reagovat

to je smutný,jak to dopadlo :-(přeji,ať to brzy přebolí
přeji,aby jsi se cítila lépe

8 Neila Neila | Web | 27. září 2013 v 9:33 | Reagovat

už sem si tě přidala. ;)

9 lisbethlorraine lisbethlorraine | Web | 27. září 2013 v 19:59 | Reagovat

zlato, drž se, čtu to a mám uplně slzy v očích.. časem to bude lepší a lepší, uvidíš..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama